Když přijde COSI z nitra
Chvíle, kdy člověk začne rozlišovat, co je myšlenka a co je intuice, je chvíle hodná oslavy.
Najednou víme, že to, co máme v hlavě, z hlavy nepochází. To NĚCO nás přišlo navštívit, dotknout se našeho srdce. Přišlo z důvodu, abychom si navnímali a uvědomili (skrze mysl), že toto NĚCO není myšlenka v pravém slova smyslu. Objevilo se něco, co není podsunuté coby vzorec, jejž jsme „jeli“ celé roky, ba i desetiletí.
Když si uvědomíme, že přišel nádherný a silný pocit jakoby odnikud, ale nenechává nás v klidu ve smyslu blaženého pocitu, že toto je ONO, cosi mnohem silnějšího a konstruktivnějšího než naše obvyklé myšlenky vedoucí ke strachu, jde o jeden z prvních a zásadních kroků na cestě k sobě.
Trvalo mi, než jsem začala rozlišovat tyto dvě naprosto odlišné „myšlenky“. Nevěřila jsem si, že to, co cítím, by mohla být právě intuitivní záležitost. Jak moc vody muselo uplynout, abych přijala, že i já jsem tou citlivou bytostí se schopností vnímat jemné energie a „využívat“ je pro svůj život v tom správném slova smyslu. I když…. co je správné? Vlastně všechno. Jsme tu v rovnováze, pokud se jí sami nevzdáme.
Pokud ti přijde COSI, co tě rozechvěje vibrací lásky, jdi a následuj ten hlas. Je tu pro tebe a tvůj život. Abychom dosáhli stavu, kdy bezpečně víme, co k nám hovoří, potřebujeme trpělivost a víru, že vše přichází v pravý čas. Je nádherné, když se tento hlas lásky vedoucí k tvoření stane naší pevnou součástí a již ho nikdy nenecháme stranou. Dělali jsme to mnohdy celý dosavadní život, a tak pojďme a uchopme do své náruče dary života. Jsme jeho součástí a potřebuje nás. My jsme tou prodlouženou rukou Boha.
